..and until they died. na Blog.cz

Třeba nevím čím začít. Možná bych mohla začít tím co vidím. A vidím dva malý pošahaný kluky co stepujou na balkóně v tom obrovskym vedru.. no momentálně ten pošahanější má na očích moje kytkovaný brejle a oba se opalujou. Teď vidím jen vršek blonďatý a posraný (hnědý) hlavy jelikož ležej na křeslech a dělaj ze sebe cikány. Ten blonďatej je bratrův kamarád a ten pošahanej je můj bratr. Dneska je neděle, to je 4 den prázdnin a ten jeho kamarád tu spí už od čtvrtka. Prostě pokaždý nějakým způsobem dorazím domů a ten kostnatej blonďák tu straší s bratrem. Jak já se těšim až přijedu domů a budu si moct po bytě chodit svobodně v kalhotkách a podprsence jenže když je tu on tak tu tak chodit prostě nebudu! Nechci mu přece ublížit :D Takže ve čtvrtekjsem byla domluvená s D. že se půjdem opít na petřín, klasika. Nakonec jsem si psala ještě s T. (ten do mě zamilovanej) a že bychom mohli jít ven a promluvit si o tom. Tak jsme to spojili s D., po Lambruscu se přece líp konverzuje.. a ještě líp na sluníčku.. když jsou ty lambrusca 3. Akorát mi to nic neudělalo.. nic. Žádnej sebemenší důkaz opilosti,, nic prostě. Teda jeden moment se mi chtělo najednou mluvit naprosto o všem, ale jinak nic. Pak jsme hráli mou oblíbenou hru pravda nebo úkol ale nebylo to nijak záživný. Nakonec přijel i Slim. Tak jsme tam zevlovali a kolem šestý (asi) jsme jeli dom. Teda já jsem domů nechtěla tak jsem volala matce, že za ní přijedu. Hloupá, hloupá jsem prostě :D Samozřejmě koho nepotkám na václaváku, kluka co má mimozemský myšlení, moc ho nechápu (chtěla bych) ale je fajn. Tak nás s D. pozval na brko. Nebylo to brko jako brko. Bylo to něco z amsterdam shopu tak mi to vysvětloval a zrovna v pátek ten obchod zavřeli. Tady o tom píšou ''Ještě ve čtvrtek si v nich zájemci mohli za částku okolo 200 korun pořídit dávku syntetické náhražky marihuany či nové syntetické drogy, které měly účinek podobný pervitinu či extázi.'' Sedíme si tak na lavičkách někde kde projíždim jen občas tramvají a užívám si zvláštního stavu kterej na mě po celou dobu leze. Začíná to mírně. Pak se to rozjíždí pořád víc a víc a pak už nevim. Já na tý trávě zbožňuju tu unavenost, ale tohle mi ta pitomá náhražka nedala. Jo stav dobrej, ale ta nezvyklá aktivita večer se mi nelíbila :D Pomohla jsem matce s nákupem a užívala jsem si to krásný teplo i v 8 večer. Pak jsem zkoukla oblíbený seriály a šla spát. Páteční plán byl piknik. Někde kde bude stín, bude se tam dát ležet/sedět a nebude tam moc lidí. Jenže kde v Praze se dá ležet, piknikařit a přitom tam bude málo lidí? Háh to snad ani neexistuje takový pražský místo v tomto počasí. To zase vymyslel Slim. Tak jsem nakrájela mrkev, okurku, udělala toasty, housky a vyrazila na vltavskou. Byl tam i Tad a D. nakonec nemohl ven. Takže plán se v tu chvíly vymyslel prostě sám. Já, Slim, Tom a Tad jsme vyrazili do Stromovky. Jako předkrm jsme měli melounový brko a pak následovala mrkev :D Ty mě snad naučíš jíst zdravě :D Sedíme si tentokrát ve stromovce, koukáme po sobě (jo to mě hrozně sralo, Tom na mě hrozně dlouho koukal, štvalo mě to, protože jsem se neměla kam koukat a on pořád koukal na mě, tak jsem si vzala brejle a byl pokoj :D) no takže koukáme po sobě a mlčíme!:D Prostě jsme tam tak seděli, koukali a mlčeli. Snažila jsem se o nějakou konverzaci, ale nikdo mi neodpovídal :D Tak Tad smotal dalšího melouna a bylo snad ještě větší ticho... Unavená jsem přijela domů možná jsem snad koukala i na televizi, ale usla jsem někdy v 8 večer takže jsem asi nic nedokoukala :D Zase jsem toho sežrala jako bych nejedla tejden a pak mě v jednu ráno probudila hrozná bolest břicha... ehm.. pak jsem strávila asi půl hodiny na záchodě :D a spát se mi už nechtělo. Tak jsem šla na comp a byl tu K. takže jsme si zapli webky a protože jsme nemohli mluvit tak jsme si psali. Psali jsme si asi 6 hodin v kuse! Prostě od jedný to vydrželo až do sedmi ráno. Jenže někdy v pět ráno mi začal psát věci co se mi číst nechtěj. Radši bych je nevěděla. Jo dřív jsem po tomhle prahla, vědět to, ale teď spíš naopak. Začal mi psát

čemu??

nám
To už mě fakt sere. Jsou do mě teď zamilovaný dva kluci ze třídy. Ani jednoho nechci, jsou to prostě kamarádi tak jak se do mě můžou zamilovat? Usmívám se na každýho.. asi bych tim úsměvem neměla plýtvat. Pak z toho jsou tyhle problémy... Jen na jedinou osobu můj úsměv ne a ne zabrat. Lunchboyyy.. už mi chybí :( Abych se vrátila k velikonočnímu volnu.. V sobotu jsem šla ven s jednim zamilovanym (k.) jeho holkou (dobrý co, je do mě zamilovanej, byli jsme spolu 3 dny někdy v únoru a přitom má starou..) a jeho divnym nadrženym kámošem. Pak přijel i druhej zamilovanej (t.) a zevlili jsme na petříně. Tak jsem si řikala, že bych zavolala Tadovi (byla hrozná nuda), ale najednou k nám přišel týpek s baťůžkem a červenou kšiltovkou (ne, nebyl to Saša) a jestli nechcem libový skéro, že nepodělává atd. Takže bez váhání jsme koupili, ubalila do jahůdek a šli jsme se zčoudit. Čim víc se blížil večer, tím víc se na petřín slejzaly vystajlovaný skupinky s lambruscem a zrcadlovkama. Jak jsem byla zhulená přišlo mi to horzně vtipný. Jak si tam sednou kecaj o sračkách, pijou, kouřej a jen postupně vstávaj a fotěj se. Jako by už ani nebylo účelem se opít, ale pouze udělat dobrý fotky na facebook a chlubit se jak to byl skvělý den i když to bylo všechno jen kvůli fotkám, takže nic než fotka to nebude. Tak jsem nad tim přemýšlela když jsem byla zhulená. Samožřejmě stylaři přitáhli sebou Sašu z Petřína. Týpek :D Jako Míra z franty. Jsou 'trochu' postižení a oba chodí pořád na to stejný místo. Saša na Petřín a Míra do franty (tam jsme byly spolu Kerolaiin :D). Smála jsem se mu no :D ale né tolik jako tomu co přišlo potom. Nermálně si tam přijela policajtka na kole s helmou, postavila si to kolo u fontánky a vyšlapala za skupinkou sedící asi dva metry od nás. Byla to asi nejpočetnější skupinka tam a jak se ta policajtka blížila všichni schovali lambrusca a já jen čekala co bude. Po hrozně dlouhý době co tam s nima mluvila se sebrali a šli za křoví, že se hned vrátěj (až si to odfrčí zas dál na tom svym kole :D). Tu skupinku jsem dál nesledovala, protože jsem já a celej zevlící petřín sledovali tu policajtku na tom kole :D Ona si sedla a začla šlapat do toho kopce, smál se jí celej petřín a ona si tam šlape a všichni se jí smějou :D Bylo mi jí líto, ale nemohhla jsem se nesmát :D Prostě zážitek tohle :D Jak si policajtka šlape petřín.. zdola nahorů :D Pak už se tam po mě jen válel ten K's nadrženej kamarád. On si snad fakt myslel, že mu tam dám nebo co. Vyvlíkla jsem se z jeho sevření a utekla za T. Nebyl asi dvakrát nadšenej, že je zrovna s takovejma lidma venku (s k. kterýho moc nemusí, se mnou, která ho odmítla a s dalšíma co ani nezná). Ten dement se sebral a odešel za tou skupinkou která se přesnula někam do nedohledna. K. se sápal po tý jeho holce takže jsem usoudila, že už by sme mohli jít. Jela jsem dom a šla spát. V neděli jsem nemělá žádnej plán. Nakonec jsem šla s česákem ven a asi po půl hodině mi zavola Tad jestli mám čas. Česák stejně měl něco tak čas jsem měla. Přijel, dali jsme jahody a domů jsem šla akorát na simpsnovi. Teď je pondělí 4 hodiny ráno a nejspíš půjdu spát a budu spát asi celej den. Vůbec se mi nikam nechce. Chtěla bych zase smysluplný dny, ale tohle smysl nedává. Doufám, že ste prožili lepší volno než já. Dobrou :)

vuuuubec nne na porad, jen docasne pozastaveni, protoze mi z jistych duvodu nefunguje klavesnice. moc rada bych psala (mam taky o cem psat -patecni zazitek :D s lb-) ale nemuzu a stve me to... mozna neco spisnu u matky, ale vidim to na nepravdepodobne... jdu hrat ts3 pac to jediny jde i bez klavesnice ( jaaaa nemuuzu hrat ani svy fave GTA!! ) loucim se, btw Ker. skvelej napad! urcite tam prijeduu! P.S. jestli vam prije divny, ze mi nefunguje keyboard a prtiom pisu clanek tak nepisu.. klikam mysi na pismenka na klavesnici na obrazovce a dost me z toho boli ruka....

Rozumíme, rozumíme... a teď už sklapni ať můžu psát.

Sedím ve škole, konkrétně v učebně 4 a mám docela fan náladu. Poslední doubou se snažím sepsat nějakej ten článek, ale pokaždý to skončí u dvou vět a lámáním si hlavy jak dál. Teď ani nevěřím tomu, že bych mohla něco sepsat, protože na to mám ani ne 45minut a navíc mou pozornost přitahuje Honzovo hraní hry Space is Key. Mohla bychtu psát o tom, že nevím co napsat, ale to přece nemá smysl.
Včera jsem se koukala na film I, Robot. Že by se tento film dostal mezi mé top se říct nedá, ale hrozně se mi líbilo těch pár pohybů kamery při kterých se člověku dělá až špatně. Nejúžasnější záběr je ke konci jak jsou u v.i.k.i. a bojujou s tejma robotama (online tady, ten záběr je 1:33:51, luxus). Koukala jsem na to, protože jsem neměla co dělat před tím než začne můj oblíbenej seriál Dexter. Je to hodně jinej serial než jsem kdy viděla, baví mě a od tý doby co jsem ho viděla poprvý (asi konec první řady) jsem zatím nepropásla žádnej díl (haha:D). To asi proto, že ho dávaj v ten nejlepší čas a nejlepší den jakej jde. Neděle večer - 22:15 na prima cool. Cool je asi jediná tv stanice na kterou koukám. Ty věci jako suprčuprstár jdou fakt mimo mě a vůbc mi to nevadí. Občas přepínám a zrovna to běží tak se jen zasměju a radši to přepnu. Kdy vůbec byla první superstár? Z hlavy nevím a už nemám čas to zjišťovat. Za tři minuty zvoní a kdo by se dbrovolně obíral o čas. Já rzhodně ne. Loučím se :)

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text
text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text
text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text
text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text text

Docela drsnej komix, ale hned jak jsem klikla na odkaz první díl nemohla jsem přestat a přečetela (prohlídla) všech 52 dílů. Není to nijak velké ani namáhavé čtení a rozhodně jsem se u toho nenudila. Jůů! Jak o tom teď píšu, už je tu novej díl! ----Moment, díl 53!---- Hahaha:D No tady je jeden díl pro ukázku, když vás to zaujme tak stačí jen kliknout.

Už fakt dlouho se snažím o spatlání nějakých těch keců ze života, ale nějak na to nemám náladu. A už vůbec se mi nechce psát sem jelikož tenhle odkaz má moc lidí co znám a tím pro mě blogování strácí smysl. A zakládat další se mi nechce. Takže sem si už hlavu vylejvat nebudu. A možná si ji už nebudu vylejvat nikam a nikomu. A možná si ji už ani nevylejvám. Už to na mě zas lezze, chce se mi psát! chce se mi moc psát! Takže to chce dobrej song, čaj, pohodlí (postel) a psací náladu (tu jsem nepotkala už hodně dlouho). Takže jdu psát, ale tady, .....tady nebude už ani písmenko!

KNOC KNOCK
ta tada tadadadadadada.... ^^

Je slunečný letní den. Všude kolem se zelenají listy stromů různými odstíny, je slyšet jak si v nich hraje vítr, nepravidelně šumí, šumí, do toho se lehne přidávají ptáci. Pod koly praskají drobné klacíky, održejí se kamínky, rodinka je na výletě v přířodě. Jedeme dlouhou cestičkou, lesem. Nikde nic, nikde nikdo, jako planeta plná stromů a nás tří. Já a bratr zastavíme, odšroubováváme sedačky. ,,To nedělejte, to uděláte až nahoře.'' Volá táta stojící opodál. Dvě holky, které nás pozorují, culí se a podobají se holkám z Bratislavského marathonu, jsou jako holografická projekce někde, kde nemají být. V ten moment je to však naprosto normální. Malej, krásnej joint, pod odšroubovanou sedačkou schovanej, jen čeká až vyvezu kolo o 7metrů dál a odpálím ho. Nepopsatelnou chuť, po které momentálně toužím, mám. Vidím ten joint, vidím jak posouvám sedačku, aby nebyl vidět, dívám se nahorů směrem, kterým jsem se chtěla vydat, slunečná obloha bez mraků bělá, bělá, bělá až do bílé nicoty a zvuku budíku v pozadí, rychlostí se přesouvající do popředí. Další nový den je tu.