Leden 2011

INTERNET PŘEDPOVĚDĚL BUDOUCNOST

29. ledna 2011 v 20:52 | Coke |  fail
Asi čekáte bůh ví co, ale internet předpověděl komentář 14 sekund pře přidáním. Chápete to? Hm trochu fail no :D
BLOG FAIL

happy b-day, sara..

11. ledna 2011 v 4:10 | Coke |  fail
JESTLI TOTO ČTEŠ NAPIŠ KOMENTÁŘ O PRDU KTEREJ VŠICHNI SLYŠELI
Dnes 11.1.2011, mám narozeniny. Je mi teď už 16 a myslím, že to
bude nejvíc nahovno rok. Pamatuji si jak jsem se na tohle číslo,
sweet sixteen, hrozně těšila a jak moc to oslavim, ale myslím,
že to ani oslavovat nebudu.... No uvidíme ještě. 
Tak všechno nejlepší si přeji.. Coke. 


nightmare?

3. ledna 2011 v 18:34 | cokelína prdelína |  minds
Na silvestra, když jsem spala (neslavila jsem, lyžovala jsem a pak jsem šla spát) se mi zdál takový hodně divný sen. Hrozně bych si přála, aby sny šli popsat i s tím pocitem jaký z toho máte, protože když je vyprávíte najednou máte pocit, že vlastně ani nevíte o co šlo. Jen ve snu vám to dává smysl.. Trochu to přibarvím, abych vás do toho vžila. Pokusím se. ••• Byla jsem doma, krásý dům někde u moře. Slunce vycházelo, obloha se začervenala, odraz moře a já si balím tašku do školy. Je po vánocích, novém roku a hlavně po prázdninách. Jdu oblečená jen v tričku a džínách s plátěným, tmavě zeleným baťohem (nevim proč, tak si to pamatuji) do krásného auta. Černé barvy.  Za volantem už je připravenej krásný muž, nejspíš můj táta. Nějak se kus cesty autem zamotá do zvláštní mazanice barev různě se kroutících když v tom se mazanice opět složí v obraz na záběr jak z filmu. Vidím pohled kamery, který zabírá mě, jako krásnou, vysokou, hubenou holku, s dlouhými vlajícími a krásně se leskými hnědými vlasy na kterých je bílá helma jak jedu s nádherným -také hnědovlasím klukem s černou helmou na skůtru po ulicích vymyšleného pobřežního města a  právě zajíždějí do ulic, které se podobají přažskému starému městu. Jedou přes koleje na hlavní třídě, na kraji ulice zvoní tramvaj. Je teplo, svítí vycházející slunce a nikomu tam nepříjde, že je divné počasí na zimní měsíce. Silnice podél kolejí vede kolem mé základky. Tam tě ten nádherný kluk vyhodí, sundám si helmu a on mi dá pusu. Beze slov, s prázdným pohledem v očích nasedá na skútr a odjíždí dál po Vodičkově ulici směrem na Václavák. Vejdu do těch velkých hnědých dveří naší základky a mířim rovnou do šatny. Cestou se zahlídnu v tom velkém zrcadle co míjím, vezmu conversy a vedle šatny se přezouvám. Vidím z pohledu zavazování tkaniček nohy své nejlepší kamaradky. Jedu od nohou, míjím pás a všímám si, že má na sobě tu modrou roxy bundu co už dávno nenosí. Pozdraví mě a začne mi povídat o mém (bývalém) spolužákovi co stojí nedaleko od nás a baví se s klukem z (bývalé) vedlejší třídy. Do šatny přicházejí i ostatní v šustivích bundách, přesně tak jak si je pamatuji. Všichni jdou v typických skupinkách naší (bývalé) třídy a typicky se baví o věcech jejich zájmů. Dělám poslední kličku, pomalu se zvedám, přestávám vnímat co Koksi říká, přestávám vnímat o čem se ostatní baví, všechno slyším tlumeně až skoro vůbec. Najednou mi totiž dochází, že i přes to, že to byly jen vánoční prázdniny mi příjde, že jsem se s nima opravdu hrozně dlouho neviděla, najednou mi dochází jaká je to blbost, jak cítím to zoufalsví, že je něco špatně, dochází mi, že vlastně tam už nepatřím a, že už dlouhou dobu chodím někam jinam ••• Slyším jak se vaří voda na čaj, jak běží televize a do toho jak si povídá teta s tátou. To už jsem se totiž probudila. Ten sen ve mě zanechal ten zvláštní pocit. A na malou chvíli jsem byla z toho docela mimo :D Fakt jsem si chvíli myslela, že jdu v pondělí normálně do školy jako na základku. První na koho jsem si vzpoměla byl Tom. On mi připomenul, že teď skoro půl roku chodím na střední, že tam chodím s nima. S tomem, mým skvělým kamarádem, bráchou.. A najednou jsem si tak ulevila, že už nemusím zpět na základku, kde už je všechno uplně jinak než bývalo. Ten sen mě trochu rozhodil. Každej si ho asi představíte jinak. Coke